Category Archives: Články

Otroci v Brně

Národní výstava tzv. hospodářských zvířat opět v Brně

Každé dva roky se v Brně koná Národní výstava hospodářských zvířat (NVHZ), kde jsou brněnském Výstavišti předváděná takzvaná hospodářská zvířata. Více než 800 zvířat je hodnoceno podle jejich velikosti, osvalení, či dojivosti. Jsou zde vystavována stresu jak od návštěvníků, které tvoří i celé rodiny, tak v rámci výstavy, například předváděním rodea. Samotná oficiální stránka výstaviště o těchto zvířatech mluví jako o kusech a degraduje je na komodity. Letos se tato výstava zvířecích otroků koná ve dnech 5. – 8. 9. 2021.

Co kdyby to byli psi, nabízení pro konzumaci? 

Happeningem Národní výstava otroků 6. 9. 2021 na Malinovského náměstí vyjadřujeme svůj nesouhlas s tím, aby bylo takovým způsobem na zvířata nahlíženo – tedy jako na komodity určené pro lidskou potřebu – a stejně tak i zacházeno. Nechceme nijak degradovat hrůzy kolonizace a otrokářství. Nicméně chceme, aby se široká veřejnost zamyslela nad tím, že se zvířaty je zacházeno podobně jako s otroky v minulosti. Jsou snižovány jejich schopnosti cítit strach a bolest, jsou považována za méně inteligentní než ostatní zvířata a tím se často ospravedlňuje jejich zabíjení. Na podobnost vykořisťování zvířat a otroctví je upozorněno například v přednášce Domestikace a otroctví od Evy Linhartové.

Chceme přivést veřejnost k zamyšlení, zda je v pořádku věznit, týrat a zabíjet živé bytosti jen proto, že jsou jiným živočišným druhem. Zeptejte se sami sebe: „Co kdyby na jejich místě byl někdo vám blízký?“, či „Co kdyby to byli psi?“. 

Výstava versus realita

Problém samotné výstavy takzvaných hospodářských zvířat není pouze v tom, že zvířata jsou prezentována jako užitkové jednotky pro lidskou potřebu, nýbrž také samotné zkreslení reality, ve které jsou tato zvířata prezentována. Výstava jim nabízí relativně velký prostor, zvířata na něm bývají ustájena v čerstvé slámě, bez oděrků nebo výkalů, ve kterých jsou nucena se, především ve velkochovech, také často válet. 

Věříme, že kdyby měl každý možnost vidět zevnitř chovy, z kterých mohou pocházet i některá zvířata z této výstavy, rozhodně by změnil názor na zneužívání zvířat člověkem a také přehodnotil své spotřebitelské chování. Rodiny s dětmi, které tuto výstavu navštěvují, by svým potomkům těžko vysvětlovali obrovský zápach z brojlerových hal, které vězní desetitisíce zvířat natlačených na sobě bez přístupu k čerstvému vzduchu nebo veterinární péči. Zapáchající prasečáky plné výkalů, špíny, ohrad a mrtvých selat pohozených na betonu, také nejsou něčím, co na výstavě uvidíte. Pohled na vyděšené krávy, která jedou na jatka ve čtvrtině svého průměrného dožití, protože jim klesla dojivost, to není hezký pohled pro nikoho. 

Zkuste to vegansky! Pro zvířata, planetu a své zdraví

Touto akcí zároveň chceme mimojiné upozornit na environmentální dopady intenzivního hospodářství a živočišné produkce, která je zodpovědná za 14,5 % všech způsobených emisí skleníkových plynů lidskou činností. Zároveň chceme poukázat, že správně sestavená rostlinná strava je bezpečná a plnohodnotná, a také může pomoci při prevenci či léčbě některých nemocí.

Nevíte, jak začít s veganstvím? Rádi bychom vám doporučili přednášku MUDr. Radany Dymáčkové Ph.D. s názvem Veganství a zdraví.

„Člověk o nic nepřijde tím, že je laskavý ke zvířatům. “

Joaquin Phoenix

Návštěvy azylových farem: Mění stravovací návyky a pohled na svět?

Motivují prohlídky záchranných farem k přechodu na veganství a k tomu, aby lidé vegany zůstali? Poslední studie a analýzy, které jsme publikovali spolu s Farm Sanctuary, ukazují povzbuzující výsledky. 

Život bez krutosti z.s.

Farm Sanctuaries neboli „záchranné farmy“ vznikly, aby pomáhaly zvířatům ve špatných podmínkách a poskytovaly jim místo pro bezpečné a spokojené dožití. Tyto farmy jsou přímou odpovědí na násilí, které je na zvířatech pácháno ve velkochovech (Záběry z ČR). V USA existují již stovky podobných zařízení (Compassionate Farming Education Initiative, n.d.). Přestože je primárním účelem těchto farem záchrana týraných zvířat, mnoho z nich se aktivně věnuje také boji za práva zvířat a otázce veganství. Seznamují veřejnost s touto problematikou a snaží se získávat finanční prostředky – například otevíráním bran návštěvníkům, což mimojiné pomáhá také měnit pohled lidí na takzvaná „hospodářská” zvířata.

Číst celý článek

Aktivisté, kteří položili svůj život za práva zvířat

První kampaně proti zneužívání zvířat v laboratořích se datují již od počátku 20. století. Tehdy však většina pokusů o upozornění na tento problém končila neúspěšně. Skupiny se zdály být bezmocné. Koncem 60. let ale vznikala skutečná revoluce nástupem sabotáží lovů divokých zvířat. Sabotéři protestovali a dělali přímé akce, kterými dali základ dnešnímu hnutí za osvobození a práva zvířat. Co vše ale za těmito činy stálo? A co vše za nimi i dnes stojí?

Mike Hill byl prvním sabotérem honů, který byl při snaze o prosazení ochrany zvířat lovci zabit. Pracoval v organizacích na pomoc zvířatům, byl veganem a podporoval sabotáže lovů. V den, kdy zemřel, se konalo lovecké setkání „Cheshire Beagles“. Od začátku akce se objevovaly agresivní podněty proti sabotérům. Ke konci dne naskočili dva lovci do pick-upu a chtěli odjet lovit na jiné místo, aby se ochránců zvířat zbavili. Poblíž ale stáli 3 sabotéři, kteří chtěli jejich odjezdu zabránit. Naskočili do zadní části auta, protože očekávali, že s nimi na palubě se vozidlo nerozjede. Řidič Alan Summersgill však prudce rozjel vozidlo. Během rychlé jízdy se strach těchto tří ochránců stupňoval. Tato jízda pro ně byla životu nebezpečná a netušili, kam budou dovezeni. Rozhodli se, že až vozidlo dostatečně zpomalí nebo zastaví na křižovatce, vyskočí z něj. Mike zpanikařil a vyskočil v zatáčce, kde auto zpomalilo. Bohužel se o vozidlo zachytil a padl mezi nákladní auto a přívěs, který jeho tělo rozdrtil. Lovci pokračovali dál, aniž by nějak reagovali na tuto situaci, dokud jeden ze dvou zbývajících sabotérů nerozbil zadní okno auta a nepokusil se jej zastavit, načež byl fyzicky napaden. Auto zastavilo přibližně kilometr za Mikeovým tělem. Jeden ze sabotérů se za ním rozběhl a snažil se mu poskytnout první pomoc. Druhý běžel k nedalekému domu, aby zavolal sanitku. Přes všechnu snahu bylo již pozdě. Za jeho smrt nebyl nikdy nikdo postaven před soud. Po tomto incidentu došlo na severovýchodě Anglie k oživení akcí na frontě osvobození zvířat, zejména k těm, které se týkaly sabotáží lovů. Mike zemřel 9. února 1991 ve věku 18 let.

Tom Worby se společně se svou přítelkyní zúčastnil své vůbec první akce proti lovům divokých zvířat. Sabotéři stáli na poli před lesem, ve kterém měl být uskutečněn lov a křičeli, aby plašili zvěř. Z lesa vyšlo pár rozzlobených lovců v čele s Geoffrey Foxem. Lov byl nakonec díky vyplašení zvěře neúspěšný. Na tomto základě byla zavolána policie. Sabotéři ale odmítali odejít, protože neporušovali žádný zákon. Policista nadále přebíhal mezi dvěma davy a nakonec bylo jasné, že se sabotéry nic nezmůže. Lovci nakonec odvolali lov na jiný den a rozhodli, že Tony Ball sbalí lovecké náčiní a psy do dodávky a odveze je. Tony Ball měl výbušnou a agresivní povahu. Pár týdnu před tímto incidentem seskočil ze svého koně a fyzicky napadl jiného sabotéra, ostatní lovci ho stejným počínáním podpořili. Jeden ze sabotérů byl po tomto útoku v bezvědomí.

Číst celý článek

Šťastný Den matek… i těch zapomenutých

a6af00f5d8e2a8215bfb915545091153Pro každého z nás má máma zásadní místo v životě: devět měsíců nás nosí ve svém těle, porodí, stará se ve dne v noci. Pro většinu z nás je také nejbližší nebo jedním z nejbližších lidí v životě ­– člověk, který nám pofouká bolístku, poslechne starosti, sdílí naše radosti a je ochoten kdykoliv pomoct.

Ačkoli mnoho z nás má jistě s maminkou pěkný vztah, přece jen jsme byli o něco okradeni. Minulé století se neslo ve znamení velkého vědeckého a technického pokroku a ten ovlivnil i přístup k výchově a péči o děti. Jistě, zmizela spousta nemocí, velmi se snížila úmrtnost novorozenců, apod. Ale touha vše přesně změřit a popsat potlačila přirozený vztah matky a dítěte.

„Příroda dítě připravila na to, že se narodí a zůstane chráněno u mámy v náručí. Jakýkoli jiný scénář vyvolává u novorozence strach. Bezprostředně po porodu nastává u matky a dítěte unikátní hormonální situace, která se už nikdy nebude opakovat. Je to období, které je [nám] dáno biologicky a jehož smyslem je navázání silného láskyplného pouta. Těsně po porodu doslova zaplaví organismus ženy hormon lásky oxytocin a posílí tak vztah mezi matkou a dítětem. Tomuto procesu se říká bonding. Aby se pouto dobře nastavilo, mělo by být miminko u mámy na hrudníku v kontaktu kůže na kůži a dvojice by měla zůstat dlouhé hodiny nerušena, což se bohužel ve většině případů neděje.“

Číst celý článek

Výroční zpráva za rok 2019

Kolektiv pro zvířata Vám přednáší výroční zprávu za rok 2019. V této zprávě můžete nahlédnout do aktivit, kterým jsme se v tomto roce věnovali.

Výroční zprávu naleznete zde.

Kolektiv pro zvířata

 

20 překvapivých faktů o slepicích

Na celém světě je zabito více kuřat než všech suchozemských zvířat dohromady, ale kdyby lidé znali pravou povahu těchto pozoruhodných zvířat, pravděpodobně by si konzumaci jejich masa či vajec pořádně rozmysleli. Zde je pár zajímavých faktů o kuřatech:

Kuřata umí rozeznat více než 100 tváří jedinců jejich druhu, jejich paměť tak můžeme přirovnat té sloní.

Komunikují spolu více než dvaceti čtyřmi hlasy, přičemž každý z nich má jasný význam, včetně varování svých přátel před různými typy predátorů nebo informování svých matek, jestli jsou v pořádku.

Mají stejné barevné vidění jako my, lidé.

Kuřata cítí bolest a úzkost jako ostatní živí jedinci. Představte si to utrpení, které musí snášet při mrzačení jako je krácení konce jejich citlivého zobáčku pomocí infračerveného laseru bez jakékoliv úlevy od bolesti.

Číst celý článek

5 hospodářských zvířat, která jsou pravděpodobně chytřejší než váš pes

 

Kdybyste věděli, že jsou hospodářská zvířata stejně inteligentní jako vaše děti nebo domácí mazlíčci, přestali byste je jíst? Pokud jste odpověděli „ano“, tak právě nastal ten pravý čas s masem skončit.

Všechna hospodářská zvířata, od prasat přes krávy a ovce až po slepice, jsou mnohem chytřejší, než jsme si dosud mysleli. Prasata se učí svá jména a umí dělat stejné triky jako psi. Krávy, kozy a slepice rozvíjejí neskutečně komplexní společenské vazby a mají nejlepší přátele, stejně jako my.

Všechno jsou to úžasné, cítící bytosti. Ale protože o nich přemýšlíme jako o zboží, nechováme se k nim s respektem a péčí, kterou si zaslouží. Předpoklad, že hodpodářská zvířata jsou v některých ohledech jiná než naše kočky a psi, je zformovaný naší kulturou. Ten nám umožňuje ospravedlnit velkochovy a zabíjení těchto zvířat pro jídlo. Když se dozvíme, jak chytrá jsou doopravdy tato stvoření, můžeme začít bořit své předsudky a vidět hospodářská zvířata jako někoho, ne něco.
Číst celý článek

Ryby cítí bolest

Bioložka Victoria Braithwaite ve své knize „Do Fish Feel Pain?“ (Cítí ryby bolest?) tvrdí, že: „Je zde mnoho důkazů, že ryby cítí bolest a trpí stejně jako například ptáci či savci“.

Ryby sice neslyšíme křičet, když jsou nabodnuté na háčky, nebo se nešklebí, když jim je háček vyrván z jejich tlam. Nicméně jejich chování nám dokazuje jejich utrpení, pokud jsme ochotni si ho všímat. Například když Braithwaite s kolegy vystavili ryby dráždivým chemikáliím, chovaly se a reagovaly tak, jak by reagoval kdokoliv z nás: ztratily chuť k jídlu, jejich žábry bily rychleji a postižené oblasti si otíraly o bok nádrže.

Přičemž neurobiologové již dávno uznali, že ryby mají nervový systém, který reaguje na bolest. Ryby, stejně jako „vyšší obratlovci“, mají neurotransmitery, jako jsou například endorfiny. Endorfiny mají za úkol zmírnit utrpení. Jediným důvodem, proč jejich nervové systémy produkují tyto takzvané léky proti bolesti, je zmírnit bolest. Vědci na základě zkoumání pak vytvořili detailní mapu více než dvaceti receptorů bolesti, či „nociceptorů“, v oblasti hlavy a úst ryb, a to včetně oblastí, kde může dojít k proniknutí háčku do masa. Dr. Stephanie Yue vyjádřila své stanovisko k rybám a bolesti takto: „Bolest je evoluční adaptace, která pomáhá jednotlivcům přežít…není pravděpodobné, aby u jedné konkrétní taxonomické třídy náhle zmizelo vnímání bolesti.“

Číst celý článek

Co jsme dělali v roce 2018?

2.3 –  Koncert pro VeganFest

3.3. –  VeganFest – hlavní víkendový program

4.3. –  VeganFest – hlavní víkendový program

6.3. –  VeganFest – workshop vaření – Cocina Perdida

7.3. –   VeganFest – workshop výroby – domácí drogerie

8.3. –   VeganFest – workshop vaření – My Kitchen

9.9.     VeganFest – veganská společenská večeře

Číst celý článek

Pravda v kostce: Anonymous for the voiceless promítali na ulici záběry z velkochovů a jatek

Autor - Lukáš KubartMezinárodní den zvířat v Brně byl ve znamení pravdy.

Kolemjdoucí, kteří kráčí po brněnském náměstí Svobody, nevěřícně zírají, někteří tiše, jiní se hlasitě rozhořčují. Videozáznamy praktik živočišného průmyslu mlčenlivě přitahují jejich zraky: prasnice natěsnané v klecích, jejich selata s otevřenými ranami a abscesy, zatímco bezvládná tělíčka jiných leží kolem, rozervána na kusy. Telata, která jsou odebírána svým matkám, aby jim v dalším záběru byla podřezána hrdla. Kohoutci zaživa rozemíláni ve velkém mlýnku.

Záběry se opakují ad nauseam ve všech směrech, na obrazovkách notebooků a tabletů, které drží dobrovolníci v maskách Guye Fawkese. Nehybně vedle sebe, rameno na rameni ve čtvercové formaci zvané „Cube of truth” – česky Kostka pravdy. Patří k organizaci Anonymous for the voiceless, nebo prostě AV – odnoži Anonymous, která se věnuje boji za práva zvířat.

Jdou na to ovšem jinak – místo internetu okupují ulice. AV vznikla v roce 2016 v Austrálii, dnes má však své místní odnože – tzv. „chapters” – po celém světě. V březnu tohoto roku se organizace AV dostala i do České republiky, a chapters tu postupně vznikají ve všech velkých městech. Ta brněnská vznikla teprve nedávno a tohle je jejich první Kostka pravdy.

Číst celý článek